Pocházím z města Ekatěrinburg na Uralu. Žila jsem v Rusku do té doby než nastoupil Gorbačov. Musela jsem prodat svůj autoservis, půjčovnu aut a čtyři malé obchody. Dvakrát jsem skoro zbankrotovala, kvůli reformám a změnám peněz. Všichni, co v té době podobně podnikali v Rusku, mluví úplně stejně. Původně jsem se chtěla odstěhovat do Kanady, ale zjistila jsem, že je to moc složité. Kamarádka mi poradila, abych odjela do Čech. Řekla mi, že to není tak daleko a slovanské zvyky a jazyk lépe pochopím. Vzala jsem svoje dvě děti a přijela sem. Tady jsem se seznámila s mým druhým manželem. Ten měl autoservis a autobazar. Vozili jsme z Německa levnější auta, protože hodně lidí si nemohlo koupit nové auto. Dlouho jsme žili v Teplicích. Pak jsme si tady v Krupce koupili barák k renovaci a bydlím tu posledních deset let. Před třemi lety můj manžel umřel.
Ze začátku to bylo v Čechách moc krásné. Všude klid a žádné politické stresy. Poslední čtyři roky je to katastrofa, ještě horší než v Rusku. Takovou inflaci jsem ještě nezažila, všechno je drahé. Já jsem měla invalidní důchod skoro 17 000 a teď mám 7000. Znám další tři důchodce, kterým taky vzali 60% důchodu. Jaká to je spravedlnost? Platila jsem 25 let daně a zdravotní pojištění, měla jsem firmu a teď, když nemůžu pracovat, mě normálně okradli.
Teď už se starám jenom o zahrádku, chodím na procházky se psem a hlavně občas jezdím za dcerou do Prahy. Mám dva vnuky. Ten starší je v Teplicích a občas přijede za babičkou. Je mu patnáct let, dělá kickboxig a jezdí s tím už po Evropě. Je to schopný človíček. Mladý lidi už mají jiné životy. Například moje dcera přijde a ptá se, co se děje, že Rusko napadlo Ukrajinu. Já jí říkám: Otevři si historická fakta, podívej se na to a všechno ti bude jasné. Ona o tom nechce ani slyšet. Nemá cenu jí to vysvětlovat.
Teď jsem byla dvanáct dní v Izraeli za svými přáteli. S manželem jsme tam jezdili vždycky na skoro celý květen. Zaprvé mám v květnu narozeniny a zadruhé je tam v květnu nejlepší počasí. Oni mají ten konflikt stále, ale poslední rok je to až moc ostré. Jak Trump udělal poslední dobou takovou novou vrstvu, tak už je to lepší, ale ten problém asi nikdy neskončí. Prostě je toho za ty roky moc. V Izraeli je každý metr půdy automaticky zalévaný, všude květiny a parky. Když jedu mimo toto území, třeba autobusem do Ejlatu tak je to jiné. Oni tam nechtějí nic dělat. Umějí jenom bojovat se zbraní v ruce. Nikdo tam nevezme lopatu, aby zryl záhon například pro rajčata nebo okurky. Takového nic pro ně neexistuje.
Já, když tady někam jdu, tak si všichni myslí, že jsem z Ukrajiny, protože mám akcent. Všem říkám, že s Ukrajinou nemám nic společného. Nevadí mi to, za ty roky jsem si už zvykla. Můj děda nesouhlasil v Německu s fašismem, tak ho odsunuli na Ural. Tam se seznámil s babičkou. Nakonec oba bydleli v Německu, někde u Drážďan. Takže můj táta je napůl Němec a já jsem na čtvrtinu Němka. Moje babička byla z Kubáně. Tam byli Kozáci a ti zůstali v mé krvi. Zamlada jsem mohla skočit na koně bez sedla, bez všeho a uhánět. Byla jsem studentkou, když nás poslali jako pomocnou sílu někam do kolchozu. Jednou večer jsem šla do ubytovny a vidím, jak jde černý kůň vedle řeky. Pohladila jsem ho, skočila na něj a jela. Za mnou běžel nějaký chlap a křičel, stůůj, to je můj kůň! Pak mi řekl, že když mě má ten kůň rád, tak můžu přijít vždycky navečer a projet se na něm.
Krupka 15.11.2025